Jak ukončit hraní bez hádek

Pokud u vás každé vypnutí hry končí pláčem nebo vztekem, nejste sami a není to nutně tím, že dítě zlobí. Většina konfliktů o konec má docela pochopitelnou příčinu.

• Hádky o mobil a hry nejčastěji nevznikají z pravidel jako takových, ale z jejich náhlosti. Když dítě čeká, že hraje dál, a vy najednou řeknete konec, konflikt je skoro jistý.
• Moderní hry navíc často nejde uložit uprostřed. U týmových online her odchod v půlce poškodí spoluhráče a dítě to vnímá jako podraz vůči partě.
• Dítě je při hře v takzvaném flow, tedy plném zabrání. Vytrhnout ho z něj ze vteřiny na vteřinu je jako někoho probudit uprostřed nejlepší části filmu.

Nejúčinnější krok se odehraje ještě předtím, než dítě vůbec začne hrát. Dohoda předem sundá většinu pozdějších hádek.

• Než dítě zapne hru, domluvte se, kdy a jak hraní skončí. Například po dvou zápasech, nebo do večeře. Dítě pak konec čeká a nepřijde jako překvapení.
• Zeptejte se dítěte, jak jeho hra funguje. Kdy se dá uložit, jak dlouho trvá jeden zápas nebo jedna úroveň. Když tomu rozumíte, snáz nastavíte rozumný konec.
• Domluvte i to, co se stane potom. Přechodová aktivita, třeba svačina nebo procházka, pomůže dítěti přejít z hraní do zbytku dne.

Tohle je možná nejdůležitější praktická rada celého článku. Rozdíl mezi vypni to hned a dohraj zápas a pak končíme je obrovský.

• Konec vázaný na událost funguje mnohem líp než konec vázaný na přesný čas. Doraž zápas nebo dojdi úroveň je pro dítě přijatelné, okamžitě vypni uprostřed ne.
• Vypnutí uprostřed zápasu znamená ztrátu postupu a u týmových her i to, že dítě nechá spoluhráče ve štychu. Proto se tak brání.
• Zeptejte se dítěte přímo: kde je v téhle hře nejlepší místo, kde se dá skončit? Pak podle toho nastavte konec. Dítě se cítí respektované a spolupracuje.

I když je konec domluvený, pomáhá dítě na blížící se konec včas upozornit. Náhlé přerušení bolí, ohlášené se snáší mnohem líp.

• Ohlaste konec pár minut dopředu. Věta ještě deset minut, nebo poslední zápas dá dítěti čas se srovnat a dohrát rozehrané.
• Pomáhá i nenápadný signál, třeba bliknutí světla nebo zvuk, na kterém se předem domluvíte. Dítě tak ví, že se blíží konec, aniž byste museli křičet přes celý byt.
• Buďte důslední v tom, že po ohlášeném konci se opravdu končí. Když upozornění dáte, ale pak necháte hrát dál, přestane fungovat.

I při nejlepší přípravě se občas dostaví vztek nebo pláč, hlavně u mladších dětí. Důležité je, jak zareagujete vy, protože tím dítě učíte zvládat emoce.

• Vztek často pramení z náhlého přerušení flow a ze závazku vůči partě, ne z toho, že by chtělo dítě jen provokovat. Pomáhá to vědět a brát to s klidem.
• Ve chvíli afektu nevyjednávejte a neustupujte, ale ani netrestejte a nezvyšujte hlas. Zůstaňte klidní, projevte pochopení, třeba chápu, že tě to mrzí, bylo to napůl, a trvejte na dohodě.
• Nečekejte, že dítě ve vzteku bude souhlasit a poděkuje. Dítě v afektu není schopné klidně přikývnout. Klid držte vy za oba.
• Zpětně, až emoce opadnou, si můžete v klidu říct, co příště udělat jinak, aby konec šel hladčeji.

• 6 až 9 let: fungují jednoduché věty a vizuální signál. Až dohraješ tohle kolo, uklidíme ovladač, dám ti vědět, až zbude pět minut. Časovač nebo přesýpací hodiny pomáhají, protože malé dítě čas špatně odhaduje.
• 10 až 12 let: respektujte logiku hry. Kolik trvá jeden zápas? Domluvíme se, že po druhém zápase končíš. Dítě už chápe dohodu, ocení, když berete jeho hru vážně.
• 13 až 15 let: přejděte od časových limitů k řízení času. Máš na tento týden nějaké hodiny, rozvrhni si je. Když skončíš férově po zápase, nikdo se nezlobí. Dejte teenagerovi větší autonomii a odpovědnost.