Televize v pozadí: tichý žrout pozornosti

Televize v pozadí je puštěná televize, na kterou se aktivně nikdo nedívá. Běží jako kulisa, třeba zprávy nebo pořad pro dospělé, zatímco si dítě vedle hraje. Zní to neškodně, ale u malých dětí to má svůj tichý dopad.

• U malých dětí platí, že se na televizi v pozadí dívají jen krátce. V jedné studii to bylo necelých pět procent času a jednotlivý pohled trval jen pár sekund.
• Právě proto to rodiče často podceňují. Dítě se přece skoro nedívá, tak co by mu to udělalo.
• Jenže problém není v tom, na co se dítě dívá, ale v tom, co televize v pozadí mění kolem něj: jeho hru a hlavně to, kolik na něj mluvíte.

První věc, kterou běžící televize dělá, je, že narušuje dětskou hru. A hra je pro malé dítě práce, přes kterou se učí.

• Ve studii z roku 2008 si děti ve věku jeden až tři roky hrály hodinu, přičemž půl hodiny běžela v pozadí televizní soutěž pro dospělé. I když se na ni skoro nedívaly, jejich epizody hry byly kratší a soustředěná pozornost slabší.
• Dítě se u hry častěji ohlédne k obrazovce, ztratí nit a hůř se do hry zase ponoří. Hra se tím tříští.
• Autoři přitom efekt označili jako reálný, ale malý. Nejde o katastrofu z jednoho odpoledne, spíš o drobné narušení, které se opakuje den co den.

Druhý a podle výzkumu důležitější dopad je na řeč. A tady je jádro celého problému.

• Studie z roku 2009 ukázala, že televize v pozadí snižuje množství i kvalitu interakce rodiče s dítětem. Rodič u puštěné televize na dítě mluví míň.
• Domácí pozorování to potvrdila: v domácnostech s běžící televizí rodiče na dítě mluví méně slovy, méně různými slovy a kladou míň otázek.
• A právě mluvení rodiče, různorodá slova a otázky jsou to, co vývoj řeči trénuje nejvíc. Když jich televize ubere, dítě slyší a slýchá míň.

Ať to není jen dojem, shrňme, co studie skutečně měřily, a hlavně jak velké ty efekty jsou. Poctivost tu patří k věci.

• Studie jsou většinou laboratorní nebo pozorovací, měří tedy souvislost, ne prokázanou příčinu. Podmínky jako cizí místnost s puštěnou soutěží nejsou přesně domov.
• Efekty jsou podle samotných autorů reálné, ale malé. Jedno odpoledne s běžící televizí dítěti vývoj nezničí.
• Dlouhodobé důsledky konkrétně televize v pozadí nejsou jednoznačně prokázané, jde spíš o hypotézu chronického, drobného rizikového faktoru, který se sčítá.

Nejlepší na tomhle tématu je, že řešení nic nestojí a je snadné. Stačí pár návyků.

• Vypněte televizi, když se na ni nikdo aktivně nedívá. Nejen ztlumte, opravdu vypněte, ať netáhne pozornost.
• Zaveďte tichá okna, tedy chvíle bez obrazovky: společné jídlo, ranní příprava a čas před spaním.
• Když potřebujete zvukovou kulisu, třeba při vaření, volte raději hudbu nebo rádio. Zvuk bez pohyblivého obrazu ruší mnohem míň.
• Při hře a povídání s dítětem mějte obrazovku vypnutou, ať mezi vámi může proudit řeč.

Nakonec to podstatné, ať z toho nemáte špatný pocit, ale jasný plán.

• Televize v pozadí je tichý, malý, ale opakující se problém. Škodí hlavně tím, že krátí hru dítěte a bere řeč vám.
• Nejmenší děti, tedy do jednoho roku, by neměly mít obrazovky ani v pozadí. U starších dětí jde o rozumnou míru a tichá okna.
• Nejste v tom sami a nejde o dokonalost. Stačí televizi vypínat, když se na ni nikdo nedívá, a víc si s dítětem povídat.